UMĚLECA SCÉNOGRAFUMĚLECA SCÉNOGRAF

Životopis

Život mezi divadlem a výtvarným uměním

Vladimir Puhony byl umělec a scénograf, narozený v tehdejším Československu. Po sovětské invazi v roce 1968 byl nucen opustit svou vlast a usadil se ve Švédsku, kde vybudoval dlouhou a významnou kariéru v divadle i ve výtvarném umění.

Studoval na Akademii umění, architektury a designu v Praze, kde v roce 1959 získal magisterský titul se zaměřením na monumentální malbu. Poté pokračoval ve studiu na Akademii múzických umění v Praze a v roce 1963 získal druhý magisterský titul, tentokrát ve scénografii. Až do roku 1968 pracoval jako scénograf v několika českých divadlech a zároveň působil jako ilustrátor a umělec.

Když Vladimir přišel do Švédska, získal místo v Malmö Stadsteater, kde měla v lednu 1969 premiéru jeho první scénografie. Byl to začátek intenzivního a úspěšného pracovního života ve švédském divadle. Během následujících deseti let vytvořil scénografii a kostýmy pro velký počet inscenací. K nejpozoruhodnějším patřily „…a dali pouta květinám“ Fernanda Arrabala, „Röde Orm“ a „Hamlet“.

Jeho práce se těšila velkému uznání a získala mnoho dobrých recenzí. Souběžně pracoval jako scénograf na volné noze pro divadla po celém Švédsku, mimo jiné v Uppsale, Helsingborgu, Norrköpingu, Gävle a Borås, ale také v zahraničí, v Norsku, Finsku a Německu. V roce 1977 mu bylo nabídnuto místo vedoucího pedagoga scénografie na Dramatiska Institutet ve Stockholmu. Vzdělávání další generace švédských scénografů se stalo důležitým a inspirativním úkolem, zatímco dál rozsáhle pracoval v divadlech.

Navzdory náročnému profesnímu životu byla malba vždy samozřejmou a nezbytnou součástí Vladimirova života. Barvy, štětce a malířská plátna byly jeho velkou vášní. Každou volnou chvíli trávil ve svém ateliéru, kde mohl dát tvar obrazům a nápadům, které v něm neustále rostly. Malba se stala místem k zamyšlení a radosti z tvorby, protiváhou intenzivního tempa divadla.

Zkušenosti z jeviště časem začaly utvářet jeho obrazový svět. Prostor, světlo, pohyb a člověk se staly opakujícími se tématy. V raných obrazech čerpal inspiraci z forem, struktur a hry světla v přírodě. Později se do středu zájmu dostalo lidské tělo. Jeho postavy jsou málokdy naturalistické, proporce se posouvají. Noha je nečekaně dlouhá, vlas se převalí přes krajinu nebo se dvě ženy setkají v jedné postavě. Důležité nebylo zobrazit skutečnost, ale zachytit pohyb a ten prchavý okamžik, který existuje jen krátkou chvíli.

Vladimira nikdy zvlášť nezajímalo vystavovat svá díla. Pro něj bylo nejdůležitější samotné tvoření. Maloval na plátno, karton, překližku a dřevěné desky, na materiál, který byl po ruce, když chtěl nový nápad ožít. Důležité bylo, aby obraz mohl vzniknout.

Za svého života vystavoval mimo jiné v Sigtuně, Malmö, Vaase, USA a v Praze. Největší výstava se konala v Praze v roce 2004 a ukázala přibližně 40 větších obrazů. Dnes sbírka po Vladimiru Puhonym zahrnuje přes 200 děl, malovaných v letech 1968 až 2007 akrylem a temperou na plátně a kartonu. V roce 2009 byla v Českém centru ve Stockholmu představena velká pamětní výstava, kde jeho umění opět oslovilo širokou veřejnost.

Umění Vladimira Puhonyho nese stopy života poznamenaného tvorbou, pohybem a změnou. Scénografií i malbou po sobě zanechal bohatý umělecký odkaz, v němž každé dílo vypráví něco o člověku, pohybu a vnitřním světě.